Vznik knihovny
opis z knihy J. L. Mikoláše „Památník Raškovic a okolí“ vydané v roce 1912
Jak nám letopočty dokazují, nebyla naše obec tak pěkná a veselá jak se dnes na nás čtverácky usmívá, nýbrž skoro ještě na začátku dvanáctého století na jejím místě rozsáhlá lesnatá krajina stála, v níž divoká zvěř měla své sídlo. Jen sem a tam poblíže řeky nacházela se lidská obydlí. Teprve r. 1305 a to hlavně za kolonizace, obsazování knížete těšínského Měška, který založil mnoho osad, vznikla i naše ves Raškovice. Předkové naši osazovali nejprve úrodné končiny poblíže řeky, když však již nebylo místa v rovinách, zabíhali do hor na úpatí Kyčery.
Aby se lid v horách usadil, darovala jim vrchnost zdarma pozemky, dříví na stavbu, někdy i kus lesa, salaše, pastvy atp. První osadníci byli jen skoro čeledí, která vznikla z rodin. Vesměs všichni členové jedné rodiny sluli po tatíku – zakladateli. Taková jména kmenů se nám ještě v Raškovicích zachovala: jako po Petru – Petrek, po Pavlu – Pavlásek či Pavelek, po Janu – Janík, po Jiřím – Juřica, po Tomáši – Tomášek atp. Nechejme však mluviti p. prof. V. Praska a sledujme, co píše: Raškovice při řece Morávce jsou založení starého, poněvadž v té dědině bylo mnoho sedláků. Dědiny totiž, kde jsou jen zahradníci a chalupníci povstaly za časů nových.
Pravděpodobně počátkem této vesnice byl pilný mlýn r. 1305 jmenovaný „Holzmul“. Poněvadž Raškovice od založení svého až do zrušení robot i poddanství měly vždy jen jedny pány, totiž pány frýdecké, napřed knížata, potom panstvo světské a konečně arcivévody, třeba všímali si těchto pánů, co způsobili a konali. Okolo roku 1590 pan Bartoloměj Bruntálský z Vrbna udělil nadání Fojtovi Raškovskému takové, že jenom je prohlásil za svobodné.
Vznik knihovny
Teprve za starostování P. J. Adámka, jehož směr národní jest všeobecně znám, počalo býti živěji. Dělnictvo pracující v uhelném revíru ostravském uvědomovalo se jak národnostně, tak třídně čtením, přednáškami: jemu přísluší značná část uznání a díků, že v obci nastal konečně obrat k lepšímu. Žel, že toho nelze o našich rolnících a domkařích dosud říci: a byli-li, pak byly to jen jednotky, které více řundily v otázkách hospodářských, bez zřetele na národní podklad. Tehdy ještě nebylo knihovny ani školní, ani obecné, ani žádné jiné. Čtení chtiví půjčovali sobě knihy v Janovicích a na faře ve Skalicí. To pro opravdový ruch národní nebylo zdravé.
Uprázdněním učitelského místa po p. K. Sumikovi, stal se zdejším učitelem p. Leopold Kolář, rodák z Leskovce. Později stal se správcem školy, tu teprve počal buditi lid k práci hospodářské na stanovisku národním. Jemu obec děkuje za přispění k založení hospodářského spolku a Reiffeisenky, která dnes jest útočištěm mnohých občanů v malém úvěru, kdežto dříve a ještě po dnes mnozí jen o frýdecké „Sparkasse“ vědí.
Později a to roku 1908 počato s myšlenkou založiti čtenářsko-vzdělávací spolek, který také vešel v život a dne 14. dubna 1909 konala se již ustavující valná hromada. Pokřtěn jménem slavného českého politika a dějepisce, takměř skoro rodáka našeho Františka Palackého, známého pod příjmením „otec národa “. To vše bylo dílem mladé generace. Hlavními propagátory byli p. Ant. Matula, Ant. a Karel Uherek. Při ustavující valné hromadě se ihned přihlásilo 46 členů, ke kterým promluvil p. sekretář JUC Antonín Břeský. Vyložil vše jako po lopatě. Svým věcným výkladem získal si velké zásluhy o spolek. Fakta dokázala nutnost tohoto spolku. U kolébky spolku stáli asi tito pánové: Adolf a Josef Adámek, Leopold Kolář, Frant. Kubala, Voj. Knop, Ruda Bajnar, Skotnica, kteří zároveň s proponenty do výboru zvoleni byli. Opět pozoruhodno jest, že dělnictvo jest z větší části přítomno.
Od té doby možno pozorovat i obrat k lepšímu. 1. srpna 1909 pořádána velká slavnost, která přes nepřízeň počasí se nadmíru vydařila a prospěla nejen hmotně, nýbrž i po stránce mravní a národní vůbec. Zúčastnilo se ji přes 700 občanů z místa i okolí.
Tak minul rok, práce však bylo vždy dost a nové přibývalo. Dne 15. května sešli se členové k valné hromadě, aby přehlédli vykonanou práci a k novým úkolům se navzájem povzbuzovali a uradili. Dlužno uvésti, že spolek plnil znamenitě svůj úkol s plným nadšením pro blaho národního celku. Na vytčené dráze setrval až po dnes a účinky jeho plodné práce se jeví: lid počíná chápati, rozeznávati, mysleti, nedá se tak lehce ošáliti a čte, což jest pravá cesta k lepšímu. Roku 1911 na své valné hromadě 17. dubna proměnil se v odbor M.O.L.: podržev jméno „Palackého“ připojil se tak těsněji k řetězi sta nových bojovníku za právo, spravedlnost a osvětu, čítá dnes přes 45 členů řádných, vydržuje čítárnu, doplňuje knihovnu, pořádá schůze, přednášky, ušlechťující zábavy atd.
Nechci přehlédnout ničeho, co podporuje ruch národní a proto uvádím, které časopisy se nejvíce čtou, jsou to: Noviny Těšínské, Obrana Slezska, Slezský Věstník, Slezan, Hospodářské a Družstevní Rozhledy, Náš Věk, Nový Lid, Pravda, Duch Času, Havlíček, po jednom čísle: Samostatnost, Zájmy všelidské, České slovo, Český Loyd, Rozkvět, Milotický hospodář, Praktický rádce, Národní obzor, Rašple, Talent.
Rovněž Němci mají svou Silesii, Wochenblatt a Kapital-Rundschau. V hostincích jsou vyvěšeny Těšínské noviny a Náš Věk, v obecním hostinci „U lípy“ pouze německé, v jiných hostincích nenajdete ničeho.
K n i h o v n y jsou dvě. Jedna hospodářského spolku, druhá Odboru M.O.L. „Palackého“. Ze správ vidno, že ročně se čte přes 560 svazků.
Mikoláš, Jaroslav Ludvík. Památník Raškovic a okolí. Raškovice: vl.nákl., 1912. 105 s.
Prasek, Vincenc. Dějiny knížetství Těšínského. V Opavě: V. Prasek, 1894. 220 s.